ZPÁTKY V ŽIVOTĚ (HŘÍŠNÍK)
(Back in Life (The Sinner)
Invocation:
Otvírá se brána věčného chrámu, je tak blízko…
(Já jsem klíč…, já jsem klíč…)
Jsem na ohnivých schodech
blíž temnému obzoru.
Na nemocničním lůžku
stále se vzdaluji vteřinám reality.
Byl jsem hříšník zkoušený osudem,
neznal jsem hodnoty daru života
Byl jsem cizinec v každé ulici,
a možná jsem to nebyl ani já.
Jsem v nekonečném prostoru
slyším tlukot svého srdce
Svými nezdary zaplatil jsem za věčnost
má bezedná studna hříchů je plná…
Byl jsem mladý po celý svůj život,
Byl jsem blízko svých nenaplněných snů.
Obrazy minulosti znamenají touhu a sen
Proveď mě cestou pravdy, chci být zpět ve svém životě.
Ref.:
Stůj na mé straně,
Ještě musím mnohé napravit.
Stůj na mé straně,
čas násilí pominul.
Modlím se za ty životy,
Které zůstaly před branami.
Modlím se za ty duše,
Jejichž hlasy slyším každou noc.
Vidím vás všechny,
kteří žijete životy jen tak naoko.
Láska k (rodině) ke svým blízkým.
zatajuje neshody bolestí ztrát.
Jsem nasměrován ke svému konci, jako Vy,
ale mohu jedinkrát otevřít své nitro.
Nakonec jste všichni jako já
od nesnáze a katastrofy k cestě naděje.
BÍLÉ LŽI
(White Lies)
Členové NIM (National Identity Movement),
přátelé, bratři a sestry pro Kathrin,
pod rouškou pochopení třímají v rukou
nástroje pro vyhlazení.
Plánované násilí mění obraz revoluce.
Realita těchto dnů roztáčí kolo rulety,
svou daň si vybírá odstranění Erin.
Idea boje za vlastní přesvědčení
selhává při pokusech hlásat ideál.
Poselství zahalené radostí z citových pohnutek,
mění se na hon za odpadlíkem.
Těžké je odejít pod hrozbou nekompromisního ataku.
Pokaždé, když zahýbá za roh,
má strach, že tam budou.
Nechci být u toho, až vykopnou její dveře.
Každý den je teď dnem oprátky.
UMÍRAJÍCÍ VZPOMÍNKY
(Dying Memories)
(instrumental)
SLEPÝ MUŽ
(Blind Man)
Byl jsem sám v hořícím domě
a byl jsem tam včas.
Na poslední zastávce,
ale mysl zastavila mé kroky,
nemohl jsem dál.
Prosím, vezmi mou ruku
a přilož ji na chladnou zem.
Budu přísahat, že vše, co jsem nepoznal,
najdu později,
a snad jednou pochopíš, že se těším na to setkání
Kde je světlo na mé cestě?
Dám kamenné chladné srdce padlému andělovi.
Kde jsou jejich proroctví?
Nemůžu zabránit pocitu nebezpečí.
Slibuji, budu se modlit za duše příchozích, jejich osud je zde.
Je tam tolik světů,
Které bych rád jednou objevil.
Byl jsem sám v malém městě
byl jsem tam celý život.
Slýchával jsem hřbitovní písně nocí
a tóny kostelních žalmů,
písně mé samoty….
Prosím, ukaž mi slunce
Ještě jednou chci spatřit matku zemi.
Stále vídávám poslední výjevy,
Kdy chiméry života míjely
Mé představy o rodině a lásky soužití…
Chtěl jsem v tichu odejít,
ale šance nepřicházela.
Na pokraji šílenství
jsem s černou svící sfoukával světlo dnů.
Za zvukovou oponou - byl jsem doma,
v hořícím městě a se zbytky představ v paměti…
IDENTITA
(Identity)
Slibuji ti, když tě vidím plazit se po zemi -
vše teprve nastane.
Každý může vidět za touhle plentou
odlesk nebeské záře, jenomže…
Ztratili jsme naší víru,
ztratili jsme se v budoucnu
nic netrvá věčně.
Kde jsou prokletá mračna a oceány
je čas pro bolest…a pro věčné opuštění.
Tohle pokolení je za svými možnostmi,
deformace duší a myšlení.
Táhneme krvavý prapor obarvený
nocí a nejčervenějšími slzami.
Ztratili jsme svoji tvář,
Ztratili jsme svoji identitu.
Stojíme na prahu nové evoluce,
která bude pro nás konečnou zastávkou.
Věřím, že už si nikdo nepamatuje,
co existuje kolem nás.
Zavíráme oči a víme proč,
bojujeme za peníze a dětí pláč.
Ztratili jsme svou bolest,
ztratili jsme soudnost,
nic netrvá věčně,
kdo se chce dívat do prázdných srdcí,
může pozvednout svůj zrak.
…a zdálky zní tisíce frází,
kdo nemůže překročit, musí dojít ke svému konci,
tak jsme to chtěli, nic už nebude dál…!!!
CHIMERA
(Chimera)
Měsíční obraz prokletého jezera,
Tiché výkřiky duší ze dna vodního hřbitova
a pohled slepého starce.
Obraz nedotknutelnosti a slepé víry
Umírající vzpomínky jako život sevřený v dlani.
MEMENTO
(Memento)
V tmách nenajdeš cestu života svou,
mračna kryjí rozbřesk,
zkus zahnat předtuchu zlou.
Tvář, co jsi znal, ve snech probouzí žal
touha pátrat po pravdě
tě nutí se zradou se rvát.
Klečíš a prosíš, chceš odpověď znát.
Kolik dnů a cest projdeš bídou?
Na konci snad vyřčený je ráj slíbený.
Klečels a prosils, v chladu svíce pohaslá
a než sbohem matce své dals.
Snad věřils, že máš už na dosah dědictví předků svých.
Však najít ten vysněný grál mysl souží,
mezi nebem a zemí jsi jen prach,
jak toulaví psi na cestách.
Záblesk a ostří už protínaj ti zrak
nepřátel zášť tě vzpouzí.
Už není z lesů cesty zpět, smrt je jen nouzí.
Chvíle je dlouhá, když cítíš věčný žár
ve stopách svých konec vidíš.
Jen stín naděje ti zbyl, po zázraku toužíš.
Pohled matný v kalužích ti zbyl, úzkost rdousíš.
Vstaň a běž, snad ještě je čas,
než vodu života rozprodáš.
VYROVNANOST
(Sanity)
V zahradách neskutečného ticha,
došel jsem k naplnění svého osudu.
Mimo lidská chápání života,
kdy nevyslovitelná přání dostala
svobodu a touhu probudit zastavený čas
a otevřít bránu nereálnosti.
V samotě a uvědomění lidské marnivosti
procházím krajinou zapomnění.
Mlžné závoje zakrývají nepochopení,
ne všichni mohou spatřit nenapsaná slova
o našich osudech, o smyslnosti,
ke které stále hledáme cestu.
Stálá snaha o zanechání vlastních stop.
S ničím na tento svět nepřicházíme
a jen málo nám prostý život může nabídnout,
co odnést si v sobě můžeme.
V zahradách objeveného ticha,
došel jsem k naplnění svého osudu.
BŘEHY NEZMÁMA
(Strands of Unknown)
(instrumental)
NEVYSLOVENÉ
(Unspoken)
Odveď mě, Pane, od zrcadla minulosti,
slzy kanou do věčné studny
a kola na hladině vytvářejí
neprostupnou propast mezi sekundami životů.
Vše nevyslovené,
už nemám komu se zpovídat.
Vše nevyslovené,
mohu spolykat písmena těch vět.
Vše nevyslovené,
jazyk jakoby vyřezán z hrdla.
Vše nevyslovené,
píšu sám na zeď nářků.
Přítomnost je rozmetána na prach.
Proč probouzím se do minulosti?
Mohu pohlédnout skrz nevidomé oči
do království padlých.
Mnou nevyslovená slova,
ztrácejí se v hlubinách pohřbených nadějí
v ozvěnách neprožitých zítřků.
Tančící stíny vytvářejí siluetu
nadpozemské volnosti a spojení.
U zdi nářků přečkávám,
mimo hranice času, uvnitř světelných chrámů.
Nevyslovená přání,
kdys´ nemohla nahlédnout do mé duše.
Nevyslovená přiznání putují za tebou,
teď světem mým proplouváš k mé náruči
zbavena předsudků a obyčejnosti.
All music by Siki, excerpt track 8 – Vendula
All lyrics by Siki |